Hezký dobrý večer.
Právě jsem si založila tento blog.Je převážně pro mé soukromé účely,ale nevím,zda se někde nezobrazí,to se uvidí.Hlavně bych chěla napsat,že jsem velmi nešťastná.Asi nešťastnější člověk už neexistuje.
Nebude to blog ledasjaký,hlavně ne takový ten vesele pozitivně smíškovský.Myslím,že takových je většina blogů.Bude romantický a psychologický a také něžný.Začnu tedy popisem situace.Budu zde popisovat své myšlenky a to,co se děje okolo.Bydlím v malém bytečku a jsem stále sama.tak sama,že si to nikdo nedokáže představit.Jsem romantička a jsem věřící,jsem středoškolačka a tichá hodná holka.Vše se odvíjí od toho,že jsem křesťanka charismatického vyznání a věřim na osud,tzv. a vedení Ducha svatého.Od mala chodim do shromáždění,máma mě tam nutila násilím,ale chodila jsem.Vůbec moje rodina je divná.Nazapadám nikam.Je mi 35,ale cítim se tak na 20.Je hrozně moc těžké se představit,protože lidi si dělají úsudek.Moc rádi si dají člověka do nějaké krabičky,kolonky.Takže po mých 1.řádkách si řeknou,aha,chudinka,musí se jí pomoci.Ale to jsou těžce vedle.Tak si zas řeknou,to je nějaká kráva.Zase uplně špatně.A nechtěj si nechat své hodnocení vzít.Prostě si udělali kolonku a v té bude,protože si to tak určili.A to mě právě moc mrzí.Sama bych si přála být v kolonce hodná holka,středoškolačka,hezká holka,romantička,tichá,chytr
.Ale stala se mi hrozná věc.Díky samotě jsem si prožila uplné peklo na zemi a stéle ho prožívám a nevidim cesty,jak z něj ven.Je to hluboká beznaděj.Totiž já jsem se úplně ztratila.Já už nejsem já,ale nějaká bytost,které se říká člověk,ale já se cítim spíš jako kus hadru.Možná tomu porozumí týrané ženy nebo rozvedené.Já jsem sice stále svobodná,ale mám za sebou strašné věci.Výsledek je ten,že se bojím lidí,bojim se všeho a jsem v úplné izolaci.Ztratila jsem se ve svém vlastním srdci.To je můj svět.Nic jiného.Nevim,jestli tohle někdo pozná,leda tak úplně osamělý člověk jako já.Hlavně to pozná žena.Která má ženské srdce.Romantické.Četla jsem mnoho knih o mužích a ženách a snila o krásné lásce.Od 13 let.Myslím,že hlavní potřeba ženy jsou slova a vztahy.Bez nich nemůže existovat.A to je právě to,co já nemám.Tak to řeším všelijak,dala jsem do toho už moc peněz a protože mám malý plat,tak jsem ve víru půjček,v současné době do konce roku mám na jídlo 35 Kč na den a to kdoví jestli.Měla jsem a mám takové deprese,že opravdu nevím,co dělat.Tedy teď beru antidepresiva,ale moc to nepomáhá a už vůbec na mé problémy.Mně porozumí jen člověk,který je zároveň romantik a zároveň se zajímá o psychologii.Samozřejmě i křesťan charismatické víry.Je to moc složité.Především věřím na to,že lidi jsou srdíčka.Také na krásnou lásku.Celý život mám,tedy od 13.představu o tom,jak by můj partner měl vypadat.Vůbec se to nezměnilo.Jinak podotýkám,že 99% lidí mě nesnáší a zraňuje a nechápe,takže mě neustále zraňují.Načež opáčí takové věci jako,koho chápeš ty,myšleno krávo atd.Prostě pobyt na této planetě je pro mě neskutečnou černou můrou.Neexistuje člověk,který by dokázal ke mně přistupovat tak,abych nebyla zraněná a byla v pohodě.Tedy jo,ale v hlubokém srdcovém vztahu asi ne.Měl by to být muž.Nejvíc ze všeho na světě toužim po příteli.Který by mě miloval a já jeho.Myslím,že vůbec nemá cenu cokoli psát,protože vůbec nikdo nereguje citlivě,tak,jak já bych chtěla.A po čem mé srdíčko zoufalé prahne.Podotýkám,že mám dobré srdce.Tak dobré a čisté,že dobřejší už neni.Cokoli napíšu,může kdokoli napadnout.Proto se neskutečně bojím lidí.Jinak se snažim žít v realitě a být v pohodě.Mám hrozné myšlenky,neustále mě trápí hrozné pocity.Mám přítele.Tedy přítele.Spíš kamaráda.Řeknu vám příklad.Mam neskutečně zraněný srdce.Ale tak strašně,že jsem omdlívala a chodim v sobě s trvalou bolestí,která se neustále zvětšuje a neni naděje na vyléčení.Netušim,co by mi pomohlo,ale vim,že jen láska.Jen láska a slova od lásky,hezká slova.Nic víc,nic víc,nic víc.Myslim,že nemá cenu to psát,stejně mě 99% lidí nechápe a nestojí o mě.Zítra jdu s přítelem na koncert.Do nějaké restaurace.Vážim si toho tak,že vim,že už nikdy nic podobného,než s mym přítelem nezažiju.Ten přítel je můj bratranec.Pracovala jsem v kanceláři,byla středoškolačka,chodila s kabelkou do práce,nyní pracuji v krámě,kde se nečešu,celý den se nudím a bolí mě srdce.Nesnesu jedinou větu do srdce.A to jsou věty typu opájíš se depresema,jsi hezká nebo hnusná nebo cokoli.Jediné,co snesu,je aby mi někdo vyprávěl a bavil mě a říkal lichotky a měla rád,pořád a pořád.Psychiatr říká,že citový vztah pro mě není,s mužem,že bych nic nedávala.Nerozumím tomu a neskutečně se trápím hroznýma myšlenkama,co bych jako nedávala,proč jako apod.Proč nemůžu nikoho mít nebo můžu nebo kde ho najít nebo co dělat,kam jít,jak žít.Jsem sama doma a ta bolest samoty je neskutečná.Už mě to nebaví psát.Potřebuji reakce.Jdu spát.Dobrou noc.
Hezký něžný den.Tak jsem se nějakým zázrakem dostala k pokračování tohoto blogísku.Mám docela dobrou náladu,Tomáš řek,že to nějak uděláme.Také jsem včera napsala ten článek o tom,jak mě má někdo rád,bylo to krásné,jako by to psal mně.Tak jsem se šla koupat při svíčce.A umyla si vlásky a cítila v srdíčku hezky.Bylo to hezké.Tk mam radost.Dnes jsem si četla hezkou romantickou knížku o vesnici v 19.století.Ne,že by to bylo úchvatné,ale takové zvláštní.Existuje hodně pohledů na svět.Ani si to nedovedeme představit.Každý žije ten svůj život tak nějak po svém a nevidí ty okolo.Dnes už leží na zemi snížek.Je to moc hezké.Mam hlad jako 5 vlků,ale nabaví mě něco dělat.Stejně tam asi nic není.Něco pojim a půjdu spát.Brouček dělá ten přístřešek.Je to moje láska.Dnes ale na mě zapomněl,ale co se dá dělat,musim to brát,jak to je.Uvědomuju si,že toto psaní je také velmi zkreslující realitu,opravdu se nedá vyjádřit,co má člověk v srdíčku a čím žije.Tak nějak to jde těžko.Toužim po milých lidech.Romanticích.Prosím,napište mi nějací.Jsem úplně sama.Děkuji.No jinak mam fakt radost z toho sněhu.Je to moc romantické,víš Myšáčku.Víš co dneska říkali v rádiu?Reklamu na ten outlet v Hatích.Jela bych tam hned.Koupit nějaký ohoz.Jenže nejsou penízky.Jinak moje zájmy jsou:Nakupování,čtení,příroda,cestování,ruční práce,možná byt a toť asi vše.Jsem romantička veliká a moc sním.Jediný můj smysl života je krásná láska.Jenže žádnou nemám,tak je mi smutno.já věřím na osud.Že mi toho pravého pošle do cesty.A že to bude krásné.Jdu spinkat drahý myšáčku.Dobrou noc.:)
